Rozměrové normy obsahují pro jmenovité rozměry údaje o dovolených odchylkách rozměrů,  tvaru a polohy hutních výrobků. Pokud jsou součástí objednávky musí být výrobcem respektovány a stávají se tak i součástí technických dodacích podmínek. Dodržování rozměrů a tvaru předepsaných v rozměrových normách je součástí požadavků na jakost výrobku. Kontrola rozměrů je proto předmětem jakostní kontroly.

Rozměry a tvar výrobku jsou odvozeny od účelu upotřebení. Při stanovení požadavků na přesnost provedení výrobku se však přihlíží i k technologickým možnostem výroby, především s ohledem na používané postupy tváření a technologické vybavení.

Zdokonalováním výrobních postupů a výrobního zařízení, jakož i zpřísňováním požadavků na konečný tvar výrobku, dochází i k postupnému zmenšování přípustných odchylek od jmenovitých rozměrů a ideálního tvaru výrobku. Pokrok ve výrobních technologiích však mnohdy předstihuje normotvornou činnost. Proto výrobci, kteří jsou vybaveni modernější technologií vyrábějí přesněji než požaduje norma.

Tyčová ocel tvářená za tepla se vyrábí buď válcováním neko kováním. Válcováním lze vyrábět profily jen do určité velikosti průřezu. Kruhová ocel uhlíková a nízkolegovaná se ku příkladu válcuje do průměru ca350 mm přičemž možnosti jednotlivých výrobců jsou rozdílné.

Větší průměry se kovou. Hůře tvařitelné oceli,  ke kterým patří  na  příklad  vysokolegované  nástrojové nebo korozivzdorné oceli, je nutno kovat i v případě menších rozměrů.

Válcované profily jsou oproti kovaným přesnější a mají lepší povrchy.

Vsázkou pro válcované profily jsou téměř výhradně kontinuálně odlévané polotovary.

Kované tyče větších rozměrů se vyrábějí z ingotů. Ingoty jako vsázka,  se používají i u  některých skupin materiálů (obtížně tvařitelných), které lze primárně (v litém stavu)  tvářet pouze kováním.

Menší průměry obtížně tvařitelných ocelí se vyrábějí na rychlokovacích strojích rotačním kováním z polotovarů předkovaných z ingotů na hydraulických lisech nebo mohutných rychlokovacích strojích. 

Profily pro všeobecné použití:

Skupinu norem pro všeobecné použití tvoří normy základních profilů – kruh, čtverec, plochá ocel, šestihran v provedení válcovaném a kovaném.

U válcovaného provedení jsou v některých rozměrových normách dvě řady tolerancí  a to pro normální a zvýšenou přesnost. Zvýšená přesnost se vyznačuje oproti  normální zúženými tolerancemi (užší toleranční pole).

U rozměrové normy pro kovanou tyčovou ocel je důležité rozlišovat t.zv.  „kovářskou míru“ a „čistý rozměr“.  Předpokládá se totiž , že kované tyče se vždy opracovávají a je proto důležité znát doporučené přídavky na opracování. Po opracování přídavku by měl být získán hladký povrch bez  stop po kování. Při objednávání se udává čistá míra. Z rozměrové normy pro kovanou ocel lze pak určit kovářskou míru, přídavky na opracování a rozměrové tolerance pro kovaný rozměr. Výrobce dodá „kovářskou míru“ (tyče s povrchem po kování). Někteří výrobci nabízejí kované tyče s povrchem opracovaným  v dohodnutých tolerancích.

Profily pro zvláštní použití:

se vyrábějí též v základních geometrických tvarech (kruh, čtverec atd.). Rozdíl oproti profilům pro všeobecné použití spočívá ve vyšších nárocích na přesnost geometrického tvaru (vysoká a zvlášť vysoká přesnost) a v přísnějších požadavcích na  jakost povrchu. Příkladem zvláštního použití jsou profily určené k tažení za studena nebo pro výrobu spojovacích materiálů (šroubárny) a k výrobě řetězů.

Zvláštní profily:

mají specifiká použití. Tomu odpovádají i geometrické tvary těchto profilů.  Příkladem jsou profily pro výrobu nožů z nástrojových ocelí, profily pro výrobu pružin, popř. různé jednoúčelové profily na př. pro dveřní závěsy automobilů a pod. 

Pod pojmem lesklá ocel se rozumí ocel tažená za studena, ocel loupaná, broušená nebo leštěná.

Tažená ocel se vyrábí z tyčí nebo drátu válcovaných za tepla. Tažením se získává hladký povrch a tvarová přesnost. Slouží k výrobě dílů, které se jen z části obrábějí, poněvadž zbývající povrch a rozměry již vyhovují účelu upotřebení. Tažená ocel je výhodná i jako vsázka pro seriovou výrobu na obráběcích automatech, kde se vyžaduje vyšší tvarová přesnost vsázky. Za tepla válcovaná ocel k tažení, se vyrábí s přísnějšími požadavky na hloubku povrchových vad a oduhličení. Vyžadují se i zúžené rozměrové tolerance. I za těchto podmínek nelze vyrobit taženou ocel zcela bez povrchových vad, poněvadž při tažení dochází pouze k redukci průřezu a tím i k redukci hloubky povrchových vad původně přítomných na válcované oceli.

Technicky bez vad lze vyrobit ocel loupáním nebo broušením. Vsázkou je opět za tepla válcovaná ocel, ze které se na loupacích popř. brousících strojích odstraní povrchová vrstva.

Často  operace loupání a broušení na sebe navazují pro docílení vysoké přesnosti průřezu (loupání s přídavkem pro následné broušení na konečný rozměr s přesnou tolerancí).

Loupání i broušení je však spojeno se ztrátou materiálu.

Také leštění se používá pro docílení velmi jakostního povrchu v návaznosti na loupání nebo broušení.

Pro lesklou ocel byla vytvořena evrovská norma EN, převzatá nyní i do ČSN.

Technické dodací podmínky mají označení EN 10277-1 resp. ČSN EN 10277-1.

Pro rozměry platí norma EN 10278, též převzatá do ČSN.  Tato norma obsahuje mezní úchylky pro stav: taženo za studena, loupáno, broušeno a leštěno. Mezní úchylky jsou stanoveny podle normy ISO 286-2 a označany symboly h6 až h12. Konkrétní mezní úchylky se nacházejí ve dvou souborech (tabulkách). Jeden soubor platí pro oceli kruhové, čtvercové a šetihranné. Druhý soubor platí pro tyče ploché. Přesnost výroby, požadovaná normou, závisí na profilu, rozměru a provedení. S vyjímkou plochých rozměrů jsou přípustné úchylky rozměrů asymetrické (-0 +  hodnota odpovídající danému rozměru). Při objednávání lze dohodnout s výrobcem všechny hodnoty kladné a spodní mezní úchylku nulu, nebo hodnoty symetrické ke jmenovitému rozměru.

Definovány jsou i úchylky polohy: ovalita, úchylky přímosti a provedení hran u nekruhových profilů. Při objednávání lze dohodnout i úpravu konců tyčí např. konce zařezané za studena nebo způsob odhrotování konců tyčí, kde výrobci nabízejí různé možnosti s ohledem na další zpracování u objednavatele.

Před vydáním  normy EN 10278 se používaly  národní normy. Vedle norem ČSN se často objednávalo podle normy DIN (DIN 174, 175, 176, 178 pro nekruhové profily a 668, 669, 670 a 671 pro profily kruhové).  Po zavedení  normy EN 10278 není vhodné objednávat lesklou ocel podle dříve používaných norem ČSN 42 6510 až ČSN 42 6530 resp. DIN

Rozměrové tolerance:

Pod tímto pojmem se rozumí přípustné odchylky od jmenovitého rozměru daného profilu. Rozsah odchylky (toleranční pole)  roste se zvětšujícím se rozměrem.  Toleranční pole je u oceli tvářené za tepla většinou rovnoměrně rozloženo kolem jmenovitého rozměru (kruhová tyč o průměru 10 +-0,3 mm). Někteří výrobci nabízejí posunutí tolerančního pole směrem k plusovým nebo mínusovým hodnotám.U lesklé oceli jsou odchylky minusové s možností dohodnout jiné rozložení tolerančního pole vůči jmenovitému rozměru.

Odchylky tvaru a polohy:

Tvar tyčové oceli není nikdy ideální. Přípustné odchylky od ideálního geometrického tvaru profilu  jsou vždy určovány polohou geometrických elementů, které profil tvoří.  Např. polohou strany čtverce vůči ose ideálního čtverce. Pro odchylky tvaru je vytvořeno technické názvosloví (ovalita, kosoúhlost a pod.). V rozměrových normách je měřená odchylka doprovázena nákresem pro její jednotné posuzování a měření.

Vedle odchylek tvaru profilu se určují i přípustné odchylky tvaru tyče při jejím umístění v prostoru. Do této kategorie odchylek patří rovinnost, přímost, odchylky oproti podélné ose (zkroucení) a další. I v těchto případech obsahuje norma nákres odchylky a způsob měření.

Délkové tolerance:

po skončeném tváření se tyč rozdělí na jednotlivé délky.

Snahou výrobce je, aby dělení vývalku bylo bezezbytkové.  Bezezbytkové dělení obvykle není možné, je-li požadována přesná délka tyče. Dělení se zbytkem  znamená pro výrobce zvýšený odpad, který kompenzuje vyšší cenou za přesné délky. Délkové tolerance se vymezují pojmy:

výrobní délky ( př. 3 – 6 m), přibližné délky  (př. 3m + 500 mm), přesné délky (př. 3 m + 10-0 mm). Pokud objednavatel  nevyloučí dodávku kratších tyčí,  může výrobce omezené množství kratších délek připojit k dodávce. To však neplatí jsou-li objednány přesné délky.

V úvodu každé rozměrové normy je definován obor platnosti. Je zde uvedeno ke kterému profilu se norma vztahuje, rozsah jmenovitých rozměrů a případně účel upotřebení  nebo způsob dalšího zpracování ( k výrobě šroubů, pro tažení za  studena a podobně).

Dále se uvádí druh ocelí ke kterému se norma vztahuje. Po dohodě s dodavatelem, lze normu uplatnit i pro jiné, v normě neuvedené, druhy ocelí.

Rozsah zkoušení, tj. počet tyčí, které mají být v rámci dodávky zkontrolovány, musí být dohodnut mezi výrobcem a objednavatelem. Norma uvádí, které místo na tyči je pro kontrolu rozměrů rozhodující. Při kontrole přímosti se obvykle bere v úvahu celá délka tyče s vyjímkou konců. Pro měření se používají obvyklá měřidla s vyhovující přesností měření. Předpisy systému řízení jakosti vyžadují, aby používaná měřidla byla pravidelně cejchována a opatřena značkou dokazující provedené cejchování a datum jeho provedení.

Moderní válcovací tratě jsou zařízeny na kontrolu rozměrů a tvaru vývalku již v průběhu válcování s možností regulace a správného nastavení rozměrových parametrů.

Rozměrové normy jsou též předmětem mezinárodní standardizace.  Lze se proto na př. setkat s mezinárodními rozměrovými normami ISO. Předchůdcem evropských norem EN byly  EURONORMY, vytvářené pro státy sdružené v Evropském společenství pro uhlí a ocel (Montanunion), založené v roce 1951. Pro případy, kdy nejsou k dispozici EN rozměrové normy, odvolávají se EN normy technických dodacích předpisů na EURONORMY.

Vedle mezinárodních norem jsou všek stále používány i národní rozměrové normy (ČSN, DIN a pod. ).   S ohledem na četné případy importů materiálů vyrobených podle norem DIN (SRN), jsou  DIN-normy zařazeny i do této příručky.

Obsahem a rozsahem přípustných odchylek se národní normy od mezinárodních příliš neliší.

Pro normy, které na národní úrovni nemají ekvivalent v mezinárodních normách a domácí výrobci po dohodě s odběrateli podle nich nadále hodlají vyrábět, se vydávají normy oborové, jejichž gestorem je v České republice Hutnictví železa a.s. (HŽ – normy). Většinou se jedná o výrobky pro zvláštní použití. Příkladem jsou normy HŽ pro tyče tvářené za tepla, určené k tažení za studena a normy pro speciální profily. 

Na rozdíl od mezinárodních norem, ale také např. národních norem DIN,  jsou rozměrové normy ČSN doprovázeny normami technických dodacích předpisů. V nich jsou uvedny technické požadavky na dodávané výrobky  např. stav dodávané oceli, ustanovení o vnitřních a povrchových vadách, zkoušení (zkušební metody, způsoby prověřování a skupiny zkoušek) a další údaje o výrobcích.

Jakost povrchu je definována přípustnou hloubkou povrchových vad s ohledem na účel upotřebení (např. pro následné obrábění nebo tváření). Požadovaná jakost povrchu je vyznačena u čísla rozměrové normy první doplňkovou číslicí za číslem normy (např. 42 5510.1 – tyče kruhové určené k obrábění).  Způsob prověřování je vyznačen první doplňkovou číslicí za číslem normy technických dodacích předpisů.  Skupina zkoušek pak druhou doplňkovou číslicí za číslem normy TDP (např. 

ČSN 42 0220.61 znamená, že dodávka je doprovázena hutním atestem obsahujícím výsledky chemického rozboru tavby a  výsledky zkoušky tahem). Zavedením evropské normy EN 10221 – Klasifikační třídy jakosti povrchu pro tyčovou ocel válcovanou za tepla – se předpisy pro jakost povrchu uvedené v ČSN technických dodacích podmínek, jeví jako zastaralé. Podobně je tomu ve vztahu k EN 10204 – Druhy dokumentu kontroly, která by měla být používána namísto způsobu prověřování dodávek podle ČSN technických dodacích předpisů.

V mezinárodních normách EN, ale také v normách DIN, jsou technické požadavky na výrobky součástí rozměrových norem.

Přehled norem technických dodacích podmínek podle ČSN a HŽ  pro jednotlivé výrobky.